V pořadí třetí Výletek do neznáma byl opět originální. Ani pěšky, ani vlakem, tentokrát bylo povinou výbavou každého výletníka KOLO. A kdo měl a taky chtěl, mohl si do batohu přibalit ještě kolečkové brusle. Prostě je tu jaro!
V nedělu po obědě začalo u kostela kolem půl druhé hemžení výletníků. Bylo pěkné počasí a tak sa všichni těšili, že prozkoumáme aj vzdálenější místa za našima humnama. Nikdo si přípravu na dalekou cestu nedovolil odfláknout, a tak byly kola čisté, přilby vyleštěné, děvčata učesané, kluci umytí… No prostě radost pohledět. Pozvali jsme také kamarády z okolí. K radosti kluků přijely holky z Petrova, a také sa k nám přidali kluci (myslím dva) ze Strážnice, což zase ocenili naše holky (no). Teda abych byl přesný, ani nevím, kde sa k nám záhumenici (že jako bývajů za našima humnama) přidali, poněvadž jsme spolu s Ondrů dorazili krapet později. Ondra musel ještě doma umývat nádobí místo jeho sester, no a já jsem to trochu zazdil.
A konečně teda nasedat a vyjelo sa. Nejprve k jezu a pak kolem Moravy až na Přívoz, pak kůsek po silnici (jednů doprava, pak zase do leva,opět doleva, trochu rovno- to kdyby nás někdo chtěl někdy následovat) a za chvilku už jsme byli na začátku borového lesa. Tady jsme si trochu odpočinuli, kdo měl brusle v batohu, zatknul kolo u stromů (našli sa aj tací co kolo nezatykali), nazul brusle a hurá dál. Tu jsme sa teda přidali aj my opozdilci. Cesta dál vedla po pěkné asfaltce lesem, sem tam mírný kopec, nebo mírný skopec (to zas od slova „z kopca“). Bylo ideální počasí, slunko, jasno, no prostě krásně. Celkem jsme byli velká tlupa a zpočátku nám dělalo problém uvolnit cestu pro ostatní, ale po jedné kolizi s jednou cizí slečnou (slečna letěla asi dva metry vzduchem) už jsme se polepšili. Po asi 8 kilometrech následovala pauza u koní a ovcí, trošku oddech a svačina. Další naší zastávkou byly Ratíškovice a místní cukrárna. Pomohli jsme s nanukama, Klárka se zákuskem a ani hranolkám někteří neodolali. Zpáteční cesta k našim kolám uběhla velice rychle, někteří se v lese pošiškovali, Klárka nám ukázala, jak je možné na bruslách zastavit při jízdě z kopca a pak teda brusle do batohu, dojídání zbytků svačiny a zase na kola a domů. Kamarády z Petrova jsme doprovodili do Strážnice, v parku jsme sa s něma rozloučili a přes „pasink“ jeli dom. Asi kolem sedmé jsme dorazili k našemu kostelu, kde výlet oficiálně končil.
Dík patří všem účastníkom za jejich dobrů náladu, úsměv, vtip, holkám za dobrý nápad a hlavně tomu, který nad nama tam navrchu bdí, za pěkné počasí a spoustu zábavy, kterou jsme spolu zažili.
Jenda 🙂