Jen co se přehoupl měsíc a prázdniny slibovali spoustu zážitků, my sme se vydali, jak zavelel náš kapitán sjíždět řeku Vltavu. V posádce přibylo spoustu nových potápníků, ale tomuto dobrodružství zůstala věrna i stará „zkušená“ posádka.
Výtržek z palubního deníku lodivodů
Dorazily k nám naše bojovné kocábky a už nezbývalo než zvednout kotvy a vyrazit na vltavskou plavbu. Pro některé členy posádky byli začátky těžké, čekali je zákeřné peřeje hned na startu našeho řekoplavení. To tak dopadá, když se poruší zákaz , ale není nad to se předvést jak se vlastně taková kocábka řídí … a potápí.
Počasí nám nesmírně přeje, fouká příznivý vítr, vody je však málo… v některých lodích občas až moc. Největší žůžo dobrodrůžo nastává na jezech. Ty největší kapitáni troufale sjížděli a kočírovali sami svou loď a že předváděli podivuhodné kousky … Tidít by nebyl Tidít, kdyby nepředvedl jízdu přímo bláznivou – ukázal benátskou jízdu, chvílu to vypadalo na správného gondoliéra, ale už už se za ním zavírala voda… Holt musí eště hodně trénovat.
Jak už to bývá zvykem tak i nás nemile překvapily posádky pirátů. Kapitán Tidít a jeho plavčík Jana se bránili co mohli, ale svou loď neubránili. Piráti se ze své lodě chechtali našemu neštěstí a v tom bylo jejich neštěstí.. Ani se nenadáli a už šli také ke dnu.
Po zážítcích všech těch dnů by to chtělo nějakou sladkou tečku, a ta se nám taky naskytla. Přikotvili sme u jednoho břehu, kde nás čekalo prímovní občerstvení v podobě palačinek – mňáámka a olizovačka až za ušima. A Třinda dokonce vyfasoval nové triiičko a byla z něj baba nafest .
Časy večerní
Jak sa říká u vodáků, háček dělá všechno a zadák zalehne do stanu a čeká na večeřu. Tady to však neplatí, každý něco kutí, stavíme stany, připravujeme večeřu a u ohně trávíme společné večery a popisujeme zážitky z plaveb.
Den poslední nám malinko zkazilo počasí, proto hrdinně opouštíme své lodě a míříme na prohlídku pivovaru a pak vzhůru domů. A příští rok snad, nás Vltavo čekej zas!
Jaňa 🙂