Je neděle 20.8. den první
Vydáváme se na několikadenní túru a cílem je svatý Hostýn. Našlápnuto už mají sourozenci Marián a Šárka, kteří do Znorov z Petrova dorazili pešky. Děláme první společné foto před kostelem a pak už v plné polní hurá na cestu. V Javorníku nabíráme další spolupasažéry, Olina a Petru, a už nás dnes čeká jenom 13,5 km do Vápenek. Šplháme na kopec a kocháme se krásným západem slunce, do toho začíná mrholit, tak honem schovat pod stromy a vytáhnout nezbytné pršipláště J. V lese nás zastihla parádní tma, začíná pěkná fatakrize, nikdo však nepanikaří. Světla z Nové Lhoty se pořád vynořovala a ztrácela, ale konečně jsme dorazili do civilizace. Začali jsme pátrat po noclehu. S tím, že dorazíme do Vápenek se už nepočítalo. Složili jsme hlavu před hostincem, bohužel zrovna zavírali.
Hláška dne od Olina: „Spal jsem už skoro všude, na zemi, pod stolem, ale ještě ne před hospodou.“ J Otec požaduje maséra na nohy, ale no nevím kdo se toho ujme. J Modlitba před spaním a fataspánek. PRVNÍ DEN jsme ušli 23km.
Byl večer a bylo jitro, den druhý
V 6:30 se hrabeme ze spacáků, dáváme fatasnídani a modlitbu a krokem pomalým se šineme směr Vápenky, kde se nahrneme do hospody, nezboříme ale probudíme, otvírat se mělo až v 11. Otec podává inzerát: „Požičám si nohy na Hostýn. Zn.: svoje si šetrím.“ J Ráno zaznělo: do Luhačovic je to dnes brnkačka. Pochodujem, pauzujem, čeká na nás Troják, ale až za – 7,5 km což je polovina naplánované cesty. Otec podává nový inzerát: „Potřebuju namasírovat nohy. Zn.: odpadnou vám ruky.“ J Vyšplhat na Troják dává zabrat, to je krize, tady nás opouští Jana a Šárka, jdou si na autobusek, na záda je nikdo vzít nechce. V Bojkovicích řešení fatakrize: všichni jsou K.O., už ani nezdravíme: dobrý den, dobrý den, dobrý den, dobrý den, dobrý den, nashledanou. Do Luhačovic to vzdáváme, zakotvíme to v první hospodě na jídlo, pití a nějakou tu malou hygienu. J Pak pátráme po vhodném místě, kde můžeme složit hlavu. Nakonec to jistí kostel, před kterým uléháme k vytouženému spánku. DRUHÝ DEN máme v nohách cca 37 km.
Byl večer a bylo jitro, den třetí
Dnešní vstávání je větší fatakrize než včera, vstáváme o půl hodiny pozdějc. K obědu dorážíme do Luhačovic, kde po pokleslé fatanáladě a fatakrizi, káva, oběd, pivko a odpočinek – všechno nefata udělali své. Rada poutníků rozhodla vydat se směr Zlín, že to bude kratší. Pokračujeme v pláštěnkách, protože nám z nebe padá fatadéšt. Příchod do Provodova, pak jsme vylezli nad Provodov na louku a prožili mši svatou. Čeká nás 12,5km do Zlína. Během cesty odpočívání některé členy fatakrize neopouštěla. Ke spánku uléháme v Horních Valech, kousek od nového kostela ve Zlíně. TŘETÍ DEN máme v nohách 31 km (horšíme se L, ale bohatě stačí). V noci nám trošku dvakrát přeprchlo, ale pozitivní je, že jsme to nemuseli balit, nebo to byla fatafantazie?
Byl večer a bylo jitro, den čtvrtý
V 7 hodin nás probudily kostelní zvony, a propukla bitva – jablečná. Nocležili jsme totiž přímo pod jablečnými stromy. Vydáváme se směr Fryšták, kde hážeme relax – povzbudil náladu. Procházíme místy, kde tábořili ministranti, zaboříme to u žaby, byla však zavřená. Ale popíjíme mešní víno k oslavě ujítí 100 km. Hurá. Čeká nás však Pardus, dnes nejhorší táhlý kopec, menší přestávka, nejhorší máme dnes prý za sebou. Svačíme a kolem nás se honí mraky, zvedáme se a jdeme dál, čeká nás tak 5-6 km na Hostýn. Hurááá, jsme v cíli, okupujeme stánky a otec nám odslouží mši v bazilice. Někteří odjíždějí domů, jiní zůstávají do zítřka a nejodvážnější se vydávají i zpátky pěšky. Fatablázni J.
ČTVRTÝ DEN máme v nohách cca 23-26 km
CELKEM TO DĚLÁ cca 115 km 🙂
Ilona 🙂