Jak strávit 14. únor? Je to sice svátek sv. Valentýna, ale my jsme měli neobyčejný a mnohem lepší program. A to děkanátní ples.
Letos poctíme Hroznovou Lhotu. Krásně vyzdobený sál, bohatá tombola a muzika v podání Lordů a Blatničanky slibuje fajn akci. Přípravný tým byl na místě už ve čtvrtek a dnes tu jsme už od šesti hodin. Chystat a zařizovat je toho víc než dost, tak aby se to všechno pěkně stihlo. Navíc si musíme zkusit ještě to předtančení, takovou poslední generálku. Ale jo, docela nám to jde, uvidíme, jak to dopadne.
Pomalinku se to sjíždí. Kolik je hodin? Za chvilku bychom měli začít. Autobus je tady! Jejda, to je lidí…! Než se to všechno odbavilo u šatny a u pokladny, je skoro půl deváté. Klasická akademická půlhodinka. Muzika zahraje poslední písničku a jdem na to. Tréma už se pomalu dostavuje. Naši švarní moderátoři Martin s Pavlou přiletěli horkovzdušným balónem, pěkně všechny přivítali společně s otcem Žaludou a už je řada na nás. Nastupujem na parket, znamení na našeho DJe a už to jede. Ještě ne, ještě ne… teď. Raz dva tři, dva dva tři, pět dva tři, otočka, deset dva tři, doprava, osm dva tři, teď velký krok, dvanáct dva tři, další otočka, patnáct dva tři, šestnáct dva tři aaa… konec! Potlesk, odchod. Uf. Je to za námi. Ještě že se netleskalo moc dlouho, přídavek jsme nestihli nacvičit…
A teď volná zábava. Zatančili jsme si nějaký ten valčíček, polku, dokonce i mazurku. Lordi to jako obvykle zase pořádně rozjeli. Nohy nás zatím nebolely, a tak jsme se vyřádili jedna báseň.
V deset hodin nadešel čas na tombolu. S krabicí plnou losů jsme se vydali do terénu. Jen jsme se octli na chodbě, už nás zasypaly davy výhry chtivých nadšenců. Dokonce nám ta jedna krabice ani nestačila. Když první nápor opadl a většina už neměla chuť riskovat svoje finance, snížili jsme cenu a hned bylo zájemců zase plno. Tak co, vyhrál někdo něco? Teda, žádná sláva. Což o to, cen bylo opravdu hodně, spíš málo štěstí. Třeba se zadaří aspoň ve slosování o hlavní ceny. Tak copak to tu máme… Co by se mně hodilo? Třeba… zájezd do Vídně, kytara? Nebo domácí pekárna?
Protože ale do půlnoci je času dost, znovu jsme zaplnili parket. Á, pozor, losujeme! 158, 60, takže pekárna to nebude, 32, zájezd do Vídně taky ne, 280, 143 hmm, a kytara taky ne. Tak zas nic. Ale náladu si zkazit rozhodně nenecháme. O další zábavu se nám postará ukázka zpovědi za několik let. Taková elektronická zpověď na kredit… Nevím, nevím. Doufám, že se toho nedožiju.
Lordi v půl druhé ohlásili závěrečnou sadu a pokračuje Blatničanka.Ve dvě hodiny je toho dost na všechny. Závěrečné poděkování a honem nastupovat do autobusu, ať nikoho neujede.
Oficiální ukončení sice bylo něco málo po druhé hodině, nicméně já jsem se do postele dostala až před čtvrtou. Sice unavená a polomrtvá, ale s pocitem úžasně prožitého večera.
Verča 🙂