Tentokrát se odehrává už třetí ročník výšlapu na Javořinu. Je 28.12.2007 ráno 7 hodin. Skupina mládeže čeká před kostelem na opozdilce. Po akademicé čtvrthodince se přece jen dostaví a celkem 24 lidí se vydává autama směr Javořina, respektive Vápenky. Dál už po svých. Vybatolili jsme se z aut a po modré cca 5 km směřujem na Javořinu. Nálada je výtečná. Trochu sněhu, aspoň na koulování to stačilo :-). Dokonce jsme měli i kázání ze sloupu :-). Po cestě se udály nějaké bitky a klouzačky. Posilnění u altánku. Dál někteří putovali po značce a jiní, většina, řečištěm Veličky – dobrodruzi :-). Shlédli jsme pramen Veličky a pak už jen krátký, příkrý, holý kopeček k vrcholu. Udělali jsme jeden hrobeček (tentokrát Jakubovi :-)) a pár fotek a hurá do Holubyho chaty na nějaký čaj, kávu či čokoládu a něco k snědku – co kdo rád. Zpáteční cesta vedla kousek zpátky na vrchol a pak už jen samé klesání, nejdřív po červené k Bětině javoru (dostanem něco od Bětky?) pak ke kamenné bůdě a po žluté do Vápenek. Žlutá byla krásná, potůček zurčel a byl polozamrzlý různýma útvarama. Celkem asi 14 kilometrů. Ale tentokrát se výšlap neobešel bez úrazu: z vrcholu na zpáteční cestě se několik odvážlivců odvážilo utíkat, ale bohužel tělo bylo rychlejší než nohy a tak to sončilo parakotoulama a z toho jednou vykloubenou klíční kostí. Ta se ale nedostala zpět trhnutím ruky na místě a ani u doktora, až v nemocnici operací. Štěstí, že se nestalo něco horšího. Jiní si zase cestu dolů zpestřovali poněkud bezpečnějším způsobem a to na igelitových taškách v sedu po zemi. Bylo to až tak bezpečné, že to místama až nejelo. Už se těším na další ročník 🙂 )).
Ilona 🙂