Jen co jsme přijeli z duchovní obnovy, naházeli jsme do sebe oběd a už jsme zase nasedali do aut. Nebylo nás sice moc, ale pár se nás přece jen našlo. Vypravili jsme se na křížovou cestu na Žerotín.
Vše měla pod palcem paní Rosíková. Celkově se nás sešlo docela dost, malí i velcí. Naše putování začalo ve Strážnici u kapličky. Sluníčko nám svítilo na cestu a my jsme tiše následovali kříž. U každého zastavení jsme nejprve zazpívali písničku za doprovodu kytary, poté následovalo krátké zamyšlení. Nakonec děti dostaly na ruku jedno razítko. Za čtrnáct získaných razítek byla slíbená sladká odměna. Neváhali jsme ani chvilku a už jsme stáli ve frontě na růžová srdíčka.
Kříž nesl od jednoho zastavení k dalšímu pokaždé někdo jiný. I naše holky se zapojily. Samozřejmě že dobrovolně. Kříž byl ale opravdu těžký a samy by ho unesly jen horko těžko. Naštěstí jim pomohla silná tefa Majka, takže kříž nesly dokonce i s úsměvem.
Na Žerotín jsme dorazili asi po čtvrté hodině. Poslední zastavení, písnička a děti už se dožadovali své odměny za razítka. Krabice perníčků je ale hned umlčela. Skoro se na nás ani nedostalo! :o) Posilnili jsme se na zpáteční cestu (od oběda už nám vytrávilo) a zase jsme zamířili k domovu.
Verča 🙂