První den: V pátek jsme se srazili na nádraží. Ve vlaku nás čekala Sárí a ve Veselí sme nabrali Ričiho. Jeli jsme v této sestavě: Čaki, Peťa Zub, Macek, Ziky, Sárí, Jaňa, Riči, Krysa a Gami. V Hulíně jsme měli chvilku čas, tak sme lezli do tepla. Čirou náhodou zazvonil na nádraží telefon a to by nebylo ono, kdyby ho někdo z nás nezvedl. Toho břemena sa uchopil Riči a zvedl sluchátko a představil sa : „Komoň“. Bohužel si nikdo nechtěl pokecat.
Riči měl sebů tolik zásob, že sme mu zabavili buchty a spacák. A celů dobu měl hlavně strach o svoje buchty. Toš jsme znovu nasedli do vlaku a pokračovali jsme v cestě. Za temnýma oknama jsme uviděli první náznak toho, že dojížďáme do Rajnošek. To bylo pro nás krásné uvítání, jak nám připravili na brigádu luxusní počasí . V Rajnoškách jsme vylezli z vlaku, a pak jsme fofrem letěli na čekající bus. Než jsme do něj vlezli byli jsme jako sněhuláci. Hlavně náš Gami byl mokrý jak slépka.
Vystůpili jsme na hlavním bodě a Sárí prohlásila že jsme vystůpili blbě. Temu jsme nechtěli věřit, a měli jsme největší strach z toho, že nás čeká dlůhá cesta zbytečně. Ale naštěstí v tomhle neštěstí sa Čaki otočil a uviděl záchranná světla z Archy. Byli jsme zachráněni. Po cestě jsme chtěli vyzkůšat kvalitu rajnošského sněhu a strhla sa vzájemná bitva (sněhem). To by nebylo ono, kdyby naša Krysenka, která už sa dávno ohřívala u krbu, zostala suchá. Tak jsme zahájili druhou bitvu proti Kryse. Vyběhli jsme ven, byla kosa jak z nosa, ale nám to nestačilo, tak jsme sa vrhli do čerstvého sněhu. Nejvíc to schytala Krysa. Několik ledových kulí ji skončilo aj pod tričkem. Bitku jsme moseli ukončit protože nás volali k večeři. Po večeři nás čekalo malé zpestření před spaním. Aršáci nám chtěli něco promítnout, ale objevily se technické potíže. Toš během tých technických problemů sa nás Jeníček snažil zabavit. Přednésl nám dvě zajímavé básničky, a jelikož technické problémy byly tak závažné, že sa tak rychle nedaly odstranit, Jeníček nám eště povykládal svůj zážitek ze života. Jeníček říká: „šel jsem v zimě po městě v sandáloch a připadal jsem si jako hvězda. Jak jsem tak šel, tak na druhé straně silnice šly nějaké holky a zdravily mě tak, že si rukou plácaly na čelo.“ Od té doby tento „pozdrav“ naša devítka (Čaki, Peťa Zub, Macek, Ziki, Sárí, Jaňa, Riči, Krysa aj Gami) používá. Technické problémy se k radosti všem konečně vyřešily. Shlédli jsme EXIT316 a pak nám šli ukázat chaty, kde jsme se chystali ke spánku. Večer k nám došly na návštěvu eště ženy a Jaňa převlečená za klauna. Macek si trůfal spat enom v kraťasoch a tričku, protože jsme nevěděli že navrchu bude taková kosa. Tak Jaňa pučila Mackovi klaunské gaťky. Ženy už mrzly toš sa odebraly do svojé chatky. Kluci už pomalu usínali, ale v tom se ozvali děsné rany na chatku. Riči s Mackem vylezli z okna a snažili sa chytat sněhové kule, kterýma na nás ženy útočily. Pár jich zahučelo aj do chatky. To bylo teda od žen pěkné přání na dobrů noc.
Druhy den: Raníček byl v sedm ráno, Jarda nás probudil krásnou písničkou. Pak jsme sa sice těžko, ale přeca vyhrabali z vyhřátých pelíšků a pelášili jsme do kaple na ranní modlitbu. Pak následovala snídaňa na nabraní sil. Čekalo nás to hlavní, proč sme jsem přijeli! Makat, makat a makat… Dvá borci si nás rozdělili do dvou skupin. Prostě čekala nás težká dřina, to si ani nedokážete představit. Jak jsme sa včéra radovali ze sněhu toš dneska už to taká sranda nebyla, protože nám sněh fůkal do očí. Sice to byl fuška, ale o srandu bylo taky postarané. Nejlíp nám samozřejmě bylo v krbovně u sálajícího krbu, ale proto jsme na Archu nedojéli. Dvě místa u krbu si stejně nejčastěji rezervovala dvě nejmenovaná chobotí střeva. Kolem jedné hodiny sa nad náma smilovali a dovolili nám sa vůbec najest. Kuchařky vařily vynikající oběd, a my parádně nabaštění jsme si šli hodit šlofíka. Ten trval „strašně dlůůůůho“…. Asi dvacet minut. Právě přes tu pauzu začalo pořádně chumelit, nebylo vidět na krok. Toš jsme sa kochali nad tů nádherů, ale nedokázali jsme si představit jak v takovém počasí půjdeme zase makat. Naštěstí byli vyslyšeny naše modlitby. Když nám skončil šlofík toš aj přestalo chumelit. A my jsme sa s „radostí pustili do práce.“ V té hromadě sněhu jsme někteří nemohli ani najít pomůcky k práci, ale po chvilce pátrání jsme potřebné věci našli. Práca šla všeckým docela od ruky, i když jsme jim tam teho eště hodně nechali. Toš prý mosíme dojét co nejdřív zas, aby jsme to dodělali. No nebo spíš to vidíme tak, že sa tam nastěhujeme na plný úvazek. Už jsme sa těšili, až sa začne stmívat, abychom jsme sa mohli jít ohřát a rozmrznůt k oblíbenému krbu. Dojéla nám také milá návštěva, farář, který nám přijel odslůžit mše. Ten s nama chvílu poseděl u krbu, tam byl největší veget, všecí s vyzutýma botama, ale stejně to nikomu nevadilo. Čaki a Peťa soutěžili, komu víc napuchnů prsty od noh. Víťa totiž zjistil, jak působí teplo na smradlavé nohy. Pak už jsme sa přesunůli do studené kaple, což sa nikomu od krbu nechtělo, ale nakonec jsme teda šli. Mša sa nám lůbila, aj jsme si to tam zadýchali, toš to docela ušlo.
Po mši byl veliký hlad, toš Jaňa nabrala buchty a vpadla ke klukom do tepla. Tam jsme zbagrovali, co sa dalo a šli jsme na večeru. Nechtěli nás pustit ani do jídelny, toš jsme čekali u krbu, né že by nám to tak vadilo, ale už jsme měli hlad a těšili jsme sa, co nám kuchařky uvařily. Bylo to veliké překvapení, když nám naservírovaly řízky – to byla nečekaná mňamka. To enom tak na Arše nezažijete. Po večeři následovala diskotéka. Protože jeden Aršák slavil zrovna narozky. Ti, co nechtěli moc pařit, toš ulehli v krbovně k filmu… Většina u filmu usnula, aj když vedlé sa těžce pařilo. Diskotéka byla hodně rozjetá. Toš tento večér jsme si všecí užili na 100%. Většina šla „brzo“ spat, a nekteří vydrželi pařit až do bílého rána.
Třetí den: To bylo krušné ráno, budíček byl zase v sedm hodin. Tentokrát nám ani nezahráli, prostě sa na nás vyprdli. Toš jsme sa vyvalili ze spacáků a táhli jsme sa na mšu. Představa studené kaple nebyla po ránu moc milá. Pak už zbývalo jen sa nabaštit a vygruntovat, co jsme po sobě nechali…
Už byl zase čas na oběd a moseli jsme sa rozlůčit a valit na autobus. Tak jsme sa nalodili a unavení, ale spokojení jsme sa vydali na cestu dom. Cesta utékla rychle, ani jsme sa nenadáli a už jsme vysedali ve Veselí… Tam na nás čekalo taxi, které nás zavézlo dom. Doma nás nečekal vůbec žádný sněh, toš sa nám hned zastesklo po Rajnoškách. Snáď sa tam zas brzo všecí vydáme…
Jaňa a Ríša :-)